Dobročovice (pův. Dobrossowicz), patřily v roce 1394, kdy se poprvé připomínají, Janovi z Dobročovic. V roce 1403 byl vlastníkem zdejší tvrze, poplužního dvora a Dobročovic pražský měšťan Martin Rotlev z Koloděj, od něhož je odkoupil Petr z Myšlína (+1406). Před rokem 1415 získal dobročovickou tvrz Bohuslav, syn prokopa z Prahy, předek rodu Horňateckých z Dobročovic. V roce 1415 prodal Bohuslav z Prahy zdejší tvrz a ostatní dobročovický majetek Janovi Rachelovi z Vyšehradu, ale o rok později mu vesnice opět patřila a podle pramenů byl zde majitelem ještě v roce 1419. Po roce 1426 zdědil Dobročovice jeho syn Bohuslav, který na místní tvrzi sídlil asi do roku 1465. Po Bohuslavově smrti vlastnil Dobročovice jeho bratr Petr a po něm pak Tomáš z Dobročovic, o němž jsou zprávy do roku 1492. Nedlouho poté byly Dobročovice přikoupeny ke škvoreckému panství. Polohu tvrze ani dobu jejího zániku dnes neznáme.
(August Sedláček a kol. "Hrady zámky a tvrze v Čechách a na Moravě")
jméno staročeské rodiny vladycké, jejíž erb byl štít křížem na čtvero polí rozdělený, z nichž dvě byla červená a dvě modrá se stříbrnými plameny. Byli větví rodiny Olbramovicův Pražských a pocházeli od Bohuslava (syna Prokopova), který držel do r. 1414 Měcholupy a od r. 1415 Dobročovice v Kouřimsku (manž. Kateřiny). Tyto držel pak po něm syn Bohuslav (1454 - 1465) s Prokopem (1457 - 1470), bratrem strýčeným. Příjmení své obrali si potomci jejich od Horňatek u Obříství, jež v neznámé době drželi.
(Ottův slovník naučný)
zbudována byla zbožnými sedláky tamějšími za doby moru kolem roku 1700. Původně bylo to staveníčko malé, které jedva šest lidí pojmouti mohlo. Když pak kaplička ta během času sešla, byla roku 1771 nákladem vévodkyně Marie Teresie Savojské vystavena nynější kaple prostrannější.
Jest to úhledné staveníčko s polokruhovým presbytářem, s kopulovitě sklenutou lodí a s malou vížkou v průčelí. Kopule lodi jest přímo na zdivu pokryta šindelem a na vrcholu ozdobena kamennou vásou. Na oltářku jest zasklenná skříňka s ostatky svatých; nad ní pak obraz sv. Isidora u pluhu stojícího a se modlícího, malovaný roku 1863 Emanuelem Vondráčkem, synem tehdejšího starosty Dobročovického, Kryštofa Vondráčka, jenž se svou rodinou vůbec dbal o opravu a výzdobu kaple. On daroval jí také sochu sv. Jana Nepomuckého, ze dřeva řezanou v životní velikosti, kteráž při povodni do Prahy připlavala a od něho zakoupena byla.
Ve vížce visí zvon ulitý r. 1738 zvonařem Valentinem Lissiackem."
Antonín Podlaha - "Posvátná místa Království Českého (1907)"
Webové stránky pro obce a občany provozuje Obce na webu s.r.o.
Používáme soubory cookies. Svůj souhlas můžete změnit v nastavení souhlasu s využitím cookies.
